Mám křídla

Hitparáda výmluv aneb kdo omdlí jako první

Spousta lidí by chtělo začít něco dělat, ale nikdy se k tomu nedokopou. Chcete začít cestovat? Přestaňte hledat výmluvy a důvody, proč zůstat doma v teplíčku.

Pozor, po přečtení tohoto článku hrozí, že si okamžitě koupíte letenky…

Na úvod si pojďme říci, jaké důvody zůstat doma měli naši rodiče:

  • Vy jste se zbláznili. My a do Asie!
  • Co tam budeme dělat?
  • Je to daleko.
  • Doma je taky hezky.
  • Je to drahé.
  • Někdy jindy, teď ne.
  • Chceme do hor.
  • V létě pojedeme do Itálie.
  • Je tam vedro a budu oteklá.
  • Letí se tam dlouho.
  • Nepoletíme do Řecka, to je blíž, když už chcete někam na dovolenou.
  • No uvidíme no, třeba někdy jo.
  • Na fotkách je to pěkné, ne že ne, ale nemusím tam.
  • Nedají mi dovolenou tak dlouho.
  • Už jsme staří, nejsme na takové akce.
  • Nedomluvíme se.

Denně jsme museli vysvětlovat, že není čeho se bát, museli jsme rozbourávat ty jejich strachy a výmluvy. Když se pomalu blížílo smíření se situací, že tedy poletí, nastala druhá vlna obav.

  • Mají tam kafe? Potřebuju denně kafe.
  • Nevydržím let, je to strašně dlouho, 11 hodin sedět.
  • Co tomu řeknou v práci.
  • Všechno jídlo bude pálit.
  • Kousne mě had a co budu dělat.
  • Z toho vedra budu omdlévat.
  • Nevydržím na lodi.
  • Bojím se na skútru, nabouráme se.
  • Nenajím se, nejím ryby.
  • Potřebuju do batohu kulmu a fén.
  • Co si s sebou mám vzít? To se mi nevejde do batohu.
  • Elektrika tam je?
  • Nevydržím na sluníčku celý den.
  • Nemám rád válení na pláži.
  • Do Bangkoku teda nechci, to budu trpět v takovém hnusném městě.
A co vám nejvíce brání v cestování? Čeho se bojíte?

Strach a rozhodnost. Celý život chodíte do práce, pak domů, na zahradu, televize a takhle dokola už třicet let… Samozřejmě, doba je jiná, naši rodiče nemají jazykovou výbavu a to je limituje. Sami by nikam nejeli. Nepočítám s cestovkou do Egypta. Bavím se o tom být cestovatel, objevovatel, badatel, ne turista na tabogánu v resortu.

Generace našich rodičů se limituje sama. Máte svoje představy, jak to tam vypadá – že je to džungle, kde vás probodnou šípem. Taky proč byste to vůbec měli dělat, někam takhle daleko cestovat, když jste ještě nebyli v Prachovských skalách… ale že byste se do těch skal výhledově chystali, to teda taky ne…

Že je to drahé – a prosím vás, ten Egypt, to stojí kolik? Asie není o moc dražší – navíc, ty zážitky, to, jak vás to změní – to je k nezaplacení…. a ano, změní.

Přepněte si to v hlavě. Uvěřte. Udělejte. 

To je jako s rozhodnutím přestat kouřit, začít běhat, zhubnout… Můžu o tom několik let mluvit, nebo si ty boty obout a zkrátka vyběhnout… Já jsem o tom mluvila několik let, že by se mi to Thajsko líbilo. A potkala jsem kamarádku, říkala, že tam letí sama. Koupila jsem letenku a letěla s ní. A už mi to přeplo:) Od té doby je všechno jinak… Když se naskytla příležitost koupit letenku na Bali za cca 8000,- ještě přes Taiwan, tak jsem volala manželovi a říkám, že jsou skvělé letenky na Bali.

Odpověděl: a co jako.

Říkám, poletíme? Než se stihnul vyjádřit, letenky jsem koupila. Bylo to rozhodnutí několika minut. Udělejte to taky. Nepřemýšlete tolik.

A jak to bylo v reálu?

Nestalo se NIC z toho, čeho se rodiče báli. Domluvili se. Ano, i oni. Neomdleli vedrem, nekousl je had, neumřeli hlady.

Přesto se stalo něco zásadního. Nepoznávala jsem je. Ti rodiče, kteří nic nechtějí zažít a nejradši jsou doma u televize, tak ti tam se mnou nebyli. Byli to cizí lidé. Lidé, kteří:

  • Celý let si užili a uteklo moc rychle.
  • Nepotřebovali fén ani jednou.
  • Pařili v Bangkoku jak o život.
  • V chrámech ztratili řeč.
  • Kafe pili kdykoliv chtěli.
  • Snídali tom yum a Chang.
  • Skákali z lodi do moře a plavali jeskyní v úplné tmě.
  • Neomdlévali.
  • Jedli úplně všechno a těšili se na to.
  • Šnorchlovali. Poprvé a beze strachu.
  • Jezdili na skútru s vítrem o závod.
  • Pili drinky v baru a sledovali západ slunce.
  • Ochutnávali nové ovoce a jídla.
  • Poznávali nové lidi a bavili se s nimi.
  • Seděli na zemi a jedli palačinky s nutelou.
  • Šli do džungle a na vodopád a vrátili se! 🙂
  • Vyšplhali k majáku a prošli se národním parkem.
  • Jeli lodí na celodenní výlet na pustý ostrov.
  • Smáli se. Všichni, všemu, spolu.
  • Byli mladí, šťastní, plní života a odvahy.

Nebyli to cizí lidé. Byli to stále naši rodiče. Odjížděli jsme domů s tím, že Bangkok je město, které se musí zažít, že na obrázku je vše krásné, ale ve skutečnosti je to úplně jiné.

Odjížděli jsme domů jiní. Noví. Znovuzrození.

A jak příběh pokračuje, to už víte. Rodiče byli všeho tak plní, že o svých zážitcích mluvili se svými přáteli. Dokola a neustále. Tak moc je to změnilo a zasáhlo.

Na příští výpravu do Malajsie a Thajska nás letí 12. Přidejte se 🙂

Letět. Plynout. Být.
Mít křídla je odvaha žít naplno. Proč odvaha? Protože to chce kuráž žít tak, jak si přejete. Chcete si koupit letenky? Jo, chápu:)

a jak to vlastně celé vzniklo? To je tady.

Leave a Reply

Your e-mail will not be published. All required Fields are marked